Ahoj, to seš celej Ty Péťo. Jedna krásnější fotka než druhá. Podzimní nálada, zachycená tvým objektivem se přenáší ve vší kráse a podzimní nostalgie až sem ke mně a moc mne opět těší. Taky občas jdu s vnoučky na procházku a čučím po stromech a do dálek ale tohle vnímám s obdivem k Tobě a citem, který k přírodě máš. Ale jak už jsem kdysi psala, že jsou místa která si vzhledem ke svému zdraví už nemohu dovolit, tak o to víc je mi dobře a vstřebávám to, co Ty nafotíš, a tak se díky Tobě mohu podívat do pro mne nedostupných míst naší země. Jsi milý Péťo nezmar, když ses opět vydal po špitále a po vážném onemocnění do hor. Doufám, žes nebyl sám a neriskoval své zdraví.... Co? Sáhnu Ti na nos jestli nelžeš... Víš, že to tak říká i malým dětem. Mnohokrát Ti děkuji za krásu hor Tvým prostřednictvím. S upřímným obdivem a kamarádskou láskou k Tobě.